Panic! At The Disco - Pray For The Wicked (Recenze)


Panic! At The Disco je jedna z mých nejoblíbenějších a nejdéle následovaných kapel. Pro Brendona Urieho, který je de facto jediným členem kapely, mám obrovský obdiv. Nejen, že je to úžasný vokalista, ale taky skvělý muzikant obecně a je neskutečně pokorný.
A ačkoliv je to už několik měsíců, co toto album vyšlo, až teď jsem si našla čas pro recenzi, takže už žádný zdržování a jdeme na to.

1. (Fuck A) Silver Lining
Produkce na tomto songu je prostě...úžasná. Je jasné, že Urie opustil punkového a rockového nádechu jeho předchozí tvorby a jedná se o disco popovou práci...ale je to velké intro. Žestě, které jsou výrazné po celou délku alba, dodávají tomu všemu velkolepost.
Ale bez úžasného vokálového projevu by to nefungovalo. Štěstí, že se jedná o Brendona Urie.

2. Say Amen (Saturday Night)
Co říct, to video je šílený a úžasný.
Tato píseň trochu ztrácí na velkoleposti předchozího songu, ale nedá se říct, že by jí to ublížilo. Je jasné, že hlavním tahounem tohoto tracku je vokálová práce a funguje to. Vysoká nota ke konci písně, na rozdíl od jiných písní od jiných interpretů, je pěkně zakomponována a není trnem na oku. A nejlepší na ní je, že ji Brendon bez problémů dokáže zreplikovat na živo.

3. Hey Look Ma, I Made It
Někde tady už musí být všem jasné, že když Brendon řekl, že toto album má "party feel", myslel to vážně. Žestě v refrénu jsou naprosto nádherné.
Obecně se ale nejedná o výraznou píseň a v albu spíš zapadá do pozadí. Sloky mohly být trochu nápaditější, jedná se spíše o průměrnou píseň.

4. High Hopes
Žestě a smyčce v tomto songu hrají obrovskou roli a co říct, jsou naprosto dokonalé. Melodie a dynamika krásně korespondují s myšlenkou písně, která je jasná. Nevzdávat se.
Build up po druhé sloce je třešničkou na dortu.

5. Roaring 20s
Velkolepost této písně se snad ani nedá popsat. Ten kabaretový nádech doprovázen hlasovým výkonem této písni neskutečně lichotí a změna beatu to všechno jen podtrhuje. Není divu, že se jedná  podle mého názoru o druhou nejlepší píseň alba.

6. Dancing’s Not A Crime
Je to prostě zábavná píseň. Není na ní nic speciálního či nadprůměrného, co by vás přimělo si ji pouštět dokola a dokola, ale svůj účel plní dokonale. Tančit se na ní dá dokonale a je příjemná na poslech.

7. One Of The Drunks
Rozhodně to má ten klubovej a barovej feel, určitě se jedná o jednu z těch klidnějších písní alba.
Celkově mě tento song vrací do Too Weird To Live, Too Rare To Die éry, což je sakra dobře. I styl vokálů je víc klidnější, jako na zmíněném albu.
Určitě se jedná o jednu z lepších písních alba.

8. The Overpass
Píseň začíná instrumentálním přednesem jako z nějaké honičky z filmu. Píseň se znovu vrací k velkolepému stylu alba a píseň se rychle přenese v rychlém tempu ke konci. Možná právě proto, jak rychle odezní, je na skrze své velikosti, jednou z těch zapomenutelnějších částí alba.

9. King Of The Clouds
Na tomto songu není nic zapomenutelného. Píseň začíná otevírá harmonizování několika nahrávek Brendonova zpěvu a přenáší se přes celou délku píseň a doplňuje nádherně celou úžasnou produkci písně. Na rozdíl od svého předchůdce nevsází na velkolepé instrumenty a rychlé tempo, což napomáhá celkem krátké stopáži.
Podle mého názoru se jedná o nejlepší song na celém albu.

10. Old Fashioned
Sloky mají hip-hopový nádech, které přechází do znovu velké melodie refrénu. Osobně nejsem zrovna fanouškem slok, ale právě refrény a obzvláště refrén po bridg(e)i, tuto píseň zachraňují. Hodně mi připomínají jednu z jejich starších písní New Perspective.

11. Dying In LA
Po směsici disco popových velkých písních docházíme do konce alba, které uzavírá Pray For The Wicked album. Jak u předchozích dvou alb, tak i teď se jedná o klidnou melodickou baladu. Brendonovy vokály doprovází krásná kompozice klavíru, který je později vystřídán smyčci.
Píseň reflektuje tvrdou realitu toho, jak spousta lidí se stěhuje do LA si splnit sny, i když většina z nich skončí neúspěšně. Po albu plném oslavování Brendonových životních úspěchů a krás mládí, vás tato píseň vhodí zpět do reality, kde není všechno tak růžové.
Píseň je zakončená padesáti sekundovou hrou smyčců a tvoří nádherné zakončení alba.
A myslím, že se nebude nikdo divit, když řeknu, že je to má třetí nejoblíbenější píseň z alba.

Jedná se o velice solidní album. Panic! zcela opustilo své pop punkové kořeny, ale neuškodilo to tak, jak by se čekalo. Brendond při komponování těchto písní bral zjevně inspiraci z Broadwayovských písní, což se dalo čekat po jeho úspěchu ve hře Kinky Boots na Broadway. Album si rozhodně nese tu teatrálnost a dramatičnost, který je typická pro písně z Broadwaye.
Nedá se neříct, že by toto album nebylo nabušené hity. Velkolepost většiny písní tomu rozhodně napomáhá. Navíc, když tomu přidáte Brendonovy vokály, úspěch je jasný.
Jsem ráda, že po experimentování se žesti na minulém albu, se je rozhodl Brendon zakomponovat mnohem víc. Žestě jsou velkou částí tohoto alba a funguje to, proto doufám, že se znovu vrátí pro sedmé Panic! album.

FINAL RATING: 8/10



0 komentářů:

Okomentovat